TVÁŘ BOHA

Marie Calma

TVÁŘ BOHA
Les šumí na pozdrav, jak vítr zadul v něj, na tisíc drahých hlav a žádný obličej. Jen větví náruče a ruce vztažené, kořenů obruče na cesty vržené. A šípy paprsků v houšť stínu střílí jas, v skupinu zákrsků se zapletl, než zhas. Mám v zraku věnec hor, luk moře zvlněné, prostory bez závor do zlata oděné. V červáncích západu kraj tichne, průhlední, proměněn v zahradu. Tvář Boha zřít je v ní. 109