RODNÁ ZEMĚ

RODNÁ ZEMĚ
Krajino, v pohled očí sevřená, očima tiskneš se až do duše a odtud vracíš se s mým žehnáním k svým olším, potokům a jabloním, k svým lukám do nádhery nakvetlým, k svým sadům ostříbřeným večerem, ke krotkým vlnám horských úbočí a krotším beránkům tam nad nimi. Svůj dej mi sen, sen z mlhy utkaný, ty, jež mi dáváš pocit domova, ty, jež mě spájíš krásou se zemí tak silným poutem, jako kořen strom. Z tvých ornic vane ke mně síla tvá, tvé pestré barvy kvetou k útěše, tvé proudné vody zbystřují můj krok a stín tvých stromů křísí z únavy. Má rodná země, jak ti nežehnat, jak rodnou hrdostí se nezachvět před půvabem, jenž rozlit do plochy a do hranolů třpytných vybroušen. 69 Má rodná země, sytě sytíš mne, na zprahlé srdce tisíc krůpějí z tvé krásy rozevláté skanulo, že věří zas – a dětským srdcem je a s nadějí jak s míčem hraje si a do výše ji vrhá, nad stromy, a ona okřídlena krásou tvou tam vzlétá, kam až nelze dohlédnout. A zpívající ke mně vrací se a vzpřimující do mých vtéká žil a čarující barvu nese v šeď a v moji úzkost chvění radosti a v moji trpkost sladké vůně dech. Had zoufalství je tebou přišlápnut a jeho stopa květy zarostla tak bohatě, že do snů, pod kroky mně jimi steleš, kam se obrátím. V tvé kráse já, v mém srdci domov máš, mé lásky širost tvé se vyrovná, tvé pohodě má víra v sílu tvou a tvému dechu jarost písní mých. A modlím-li se k tobě v nadšení a pokouším se všechno vyslovit, co těžko říci v lásce zpovědí, 70 ty, země, zpovídáš se krásou víc, svá tajemství v ní dáváš na pospas a do svých hloubek, v zrání své i mír mně důvěrného přeješ pohledu, že slyším zrychleně tvé srdce bít a hlas tvůj touhou volat do dálky a na rtech větví tiše usínat v šepotu, jakým matka konejší. Jdu k tobě, tebou k světlu vedena, kam bez tvé krásy šla bych naslepo, jdu k tobě, láskou s tebou spojena ke všemu, čemu život dala jsi, k mé řeči, která v písně vykvetla, a k lidem, kterým zpěvnost znakem je. A za vše, země má, ti děkuji, za krásu rodné řeči, krajů tvých, za sílu, která z tebe pramení, za nádherných tvých písní ozvěnu, v nichž český duch se navždy dochová, za slast i trýzeň, za dar domova. 71