U ŘEKY

Marie Calma

U ŘEKY
Prouděním vzduchu a odrazem vln skaliny ožily, širokým úsměvem usmál se drndrn, jak lokty vložily kořeny borovic v ty prorvy záhadné, jež horce sálají a nic v nich nevadne. Kam květ již nemůže, do výše šplhá kleč, s hory ji vichr rve, s luk květy senoseč. Horce až k zemdlení slunce jim ustýlá na břehy skalnaté, jež řeka omílá, na vlnách zlato své promění v šupiny, ozáří kameny, ozáří hlubiny, jak z proudu do sítí zlato bys vybíral, v zlatě se koupat moh’, zlatem si prostíral. 104 Kouzla že nežijí? V pohádky nevěříš? Zvečera u řeky šumění naslouchej, od mraků, od větru, od lesů vyzvídej, kouzla tam uvidíš, v zázraky uvěříš! 105