LIST

Marie Calma

LIST
Zavátý list, jak schlíple leží tady, dlaň, které nikdo ruky nepodá; stesk syrový když padne na zahrady a déšť když kůru stromů pobodá, on s rodné větve nepohodou smeten, v kruh kaluže neb v bláto cesty vpleten, nepřikryt, nepochován leží tady. Co kolem je jich nastláno, on jeden však stranou slét’, jak byl by přáním veden do ticha zapomnění propadnout se, sám sobě hrobař a sám sobě soudce. Je dosněn sen o jarním rozkvétání, zář polibků, jež slunce dávalo mu a plodu on, když přišla doba zrání, když květ se měnil pod paprsků lomem v plod růžový jak dětské pousmání, tu sladkost rozkvětu i žhavost zrání zavátý list si připomíná honem. 59