KRÁSA

KRÁSA
Pták, hvězda, louka v květu, co je tu pojmů krás, jako bys na paletu pel barev, vůně střás’, tak v směsi promíchané se klenou před tebou do šíře rozestlané i srázů velebou. Co odstínů má zeleň, jež zdobí stráně svah a rozrůstá se v cesty, v příkopy, v kolej drah, zdupána kročejemi se zvedá pod krokem a klesá závějemi do břehů potokem. Strom rozkoší je zrakuzraku, jak k výši klene se, korunou skoro v mraku, kořeny v pralese. 38 Do země zapuštěny s bahnitou příchutí vrůstají stromů kmeny, kly lesů mamutí. A drobná očka květů vzhlížejí bez hrůzy z barevných trsů křovin rozpuklých do druzy do výše k větvím spleti z náruče kapradí, jak zatoulané děti, jež máma pohladí. Řeč jedinou má krása, kdekoli potkáš ji, na břehu moře, v horách, či lesa na kraji, jedinou mluví řečí pták, moře, strom i květ, však nutno je té řeči i srdcem rozumět. 39