BEZ ZÁVRATI

Marie Calma

BEZ ZÁVRATI
Na srdci země, šum stébel vlečených větrem nad hlavou, jako by ke mně mluvila útěcha sama, zvala mě do neznáma. Až na kraj světa třeba je jít, aby ses kajícně vrátil, z čeho jsi vyšel, až ke dnu hoře třeba je pít, abys vše viděl a slyšel, co jiný neslyší, nevidí, abys již nehledal u lidí to, co ti nemohou dát, aby ses naučil lásku mít rád, i když tě nikdo nepřitulí, srdcem i vůlí po všechny života dny bojovat pro své sny. I když tě kruh samoty svírá, i když tě nikdo nepodpírá, i když se ti cesta v soumraku tratí, abys šel kupředu bez závrati. 12