ŠEDÉ RÁNO

Marie Calma

ŠEDÉ RÁNO
Jak šedé, rozteskněné je mé ráno, co stínu číhá v koutech setmělých! Bolesti má, kdy řekneš dokonáno? Kraj v probuzení mém je chudý, holý a srdce mé se chvěje, zalyká bolestí, která nikdy nepřebolí. A sny mé únikem již nejsou z všedna, po radosti v nich není ani stopy a naděje v nich není ani jedna. Neznějí touhy moje písní ptačí, krvácí rána křídel sestřelených, v úkrytu duše moje přání pláčí. Jak dlouho, kam ta bolest povleče mě, co ještě pohřbím do té řady hrobů, jež pro mne vykopala rodná země? 27