CHVÍLE ODDECHU

Marie Calma

CHVÍLE ODDECHU
V poledním žáru lesa živé teď duše není; vstupuji na nebesa, nořím se v zapomnění. Na zemi ležím svorně s kapradím, listím, mechem, kadidlo pryskyřice hlubokým ssaji dechem. V bezbřehé modři letem oblaka vidím plouti, naslouchám písni větru, jež šumí v metlic proutí. Svobodna se tu cítím, jak nikde v světě není, mám cestu stlanou kvítím a vede k zapomnění. 52