V ZÁPADU

V ZÁPADU
Les zmírá v šeru večerního chvění, zář červánků vrcholky stromů kropí. Je chvíle tu, jež za srdce tě chopí, když v pohádku les kolem tebe změní. Tisíce bůžků roztančí se v kruhu, když louky bílá mlha přioděje a přede sny, v nich drahé obličeje a nad nimi vzpomínek zlatou duhu. V tom kouzlu skutečnost se propadává a hoře tvé ověnčí svatozáří; je ti, jak stanul bys před boží tváří, kde duch již ničeho se neobává. Tvé tělo vbité na kříž odříkání ta svatá chvíle milosrdně sňala a jako dítě tebe zkolébala do naděje a v touhu bez pokání. Po zlatém mostě snů, co měls jich v žití, od všeho oproštěn jdeš k vykoupení, naděje věčné světlo nad ním svítí a z očistce tě vede ke spasení. 78