V ZÁPADU
Les zmírá v šeru večerního chvění,
zář červánků vrcholky stromů kropí.
Je chvíle tu, jež za srdce tě chopí,
když v pohádku les kolem tebe změní.
Tisíce bůžků roztančí se v kruhu,
když louky bílá mlha přioděje
a přede sny, v nich drahé obličeje
a nad nimi vzpomínek zlatou duhu.
V tom kouzlu skutečnost se propadává
a hoře tvé ověnčí svatozáří;
je ti, jak stanul bys před boží tváří,
kde duch již ničeho se neobává.
Tvé tělo vbité na kříž odříkání
ta svatá chvíle milosrdně sňala
a jako dítě tebe zkolébala
do naděje a v touhu bez pokání.
Po zlatém mostě snů, co měls jich v žití,
od všeho oproštěn jdeš k vykoupení,
naděje věčné světlo nad ním svítí
a z očistce tě vede ke spasení.
78