PODZIMNÍ NÁLADA

Marie Calma

PODZIMNÍ NÁLADA
Plameny podzimu již listí sežehly, hranice lesů jimi doutnají; do louky skosené si mlhy ulehly a v nocích měsíčních k hrám vstávají. Zříš sny své vířit v tanci šíleném a každý z nich je steskem znamenán, jsi podzimním stravován plamenem, do mlhy z mlhy propadáš se sám. S odkvetlé stráně vane hořký pach, v chmýří se mění barev okvětí; popelec přírody je mění v prach, v něm krása bezmocnou je obětí. Zmar s křídel větru šumí do kraje, bičuje stráně, sady, rozcestí, a střásá listí, plod než uzraje, nádheře zlaté stele do klestí. Kde chvěla se dřív píseň svatební, větvemi, klasy, hnízdy, poupaty, zní koster stromů tanec pohřební nad krajem v rubáš mlhy zavátý. 101