VERŠ

Marie Calma

VERŠ
Verš? Zvuk, pak hudba. Přímý povel – piš! Neslyšné kroky prolínají tiš, jsi v kruhu záře, oblakům jsi blíž, a plyneš vzhůru, země nevidíš. Tvůj pocit lehký je jak květný pel, jejž v rozpuku květ růže podržel, a tvoje touha nepopsaná běl, kterou bys uchvátit i rozdat chtěl. Však verš, jak čmelák pelu žádá si a bzučí, ssaje, rým jak hledá si, a nespokojen z krásy do krásy na pelu požitkářsky chutná si. A opojením zcela uváben noc opěvuje tam, kde dosud den, chce volný být a v změť je zachycen, je zrozen slovem, slovem proboden. 41