V MLZE

Marie Calma

V MLZE
Jdu mlhou krajem tím, jenž s dětstvím mým je spjat, vzpomínek stoupá dým ze známých cest a chat a roků let a chvat je, jako by sis zdřím’. Strništěm snopy jdou, stařenky shrbené, noří se za mlhou, za roků hladinou, čtyrlístky hledají, své mládí ztracené. Z kraje teď odclonil paprsek mlhy cíp, kostel se objevil v korunách starých lip, věžičky lesklý šíp steskem mě oslnil. Ta mlha z údolí se dere do očí, 46 vzpomínky zraněné na srdce útočí; přes stesku výmoly nepřejdou, neskočí. 47