PO BOUŘI

PO BOUŘI
Je po bouři; skončila bezvětřím. Les nádrží je po kraj naplněnou, vod přívaly po srázu v dol se ženou, má stéblo krůpěj svou, květ číši napěněnou, a v loďkách listů odlesk vláhy zdřím’. Ostrovy plují nebes hladinou, pod branou duhy tiše proplouvají, břeh ze zlata, růžový obrys mají, tajemnou záři nebem prostírají a průhlední za mraků skupinou. Přadena západu se navíjejí, na větvích stromů předou krajkoví a klubko slunce v lukách nachoví, jak ve hře do dálky se zatoulalo ztraceno v stinný podrost dubový. Ve výši světla pohádkových hradů se rozžehla a kouzlem uhrančivým se svahu hledí neskutečných hor. Je tyrkys vsazen nad kraj u západu a topas s ametystem nad obzor. 66 Je po bouři; zem dýchá zhluboka. Je čas jít spat a zavřít v pokladnice západu drahokamy, rozžít svíce hvězd nespočetných temna nad studnice a měsíc vyslat nad břeh potoka. 67