PO BOUŘI
Je po bouři; skončila bezvětřím.
Les nádrží je po kraj naplněnou,
vod přívaly po srázu v dol se ženou,
má stéblo krůpěj svou, květ číši napěněnou,
a v loďkách listů odlesk vláhy zdřím’.
Ostrovy plují nebes hladinou,
pod branou duhy tiše proplouvají,
břeh ze zlata, růžový obrys mají,
tajemnou záři nebem prostírají
a průhlední za mraků skupinou.
Přadena západu se navíjejí,
na větvích stromů předou krajkoví
a klubko slunce v lukách nachoví,
jak ve hře do dálky se zatoulalo
ztraceno v stinný podrost dubový.
Ve výši světla pohádkových hradů
se rozžehla a kouzlem uhrančivým
se svahu hledí neskutečných hor.
Je tyrkys vsazen nad kraj u západu
a topas s ametystem nad obzor.
66
Je po bouři; zem dýchá zhluboka.
Je čas jít spat a zavřít v pokladnice
západu drahokamy, rozžít svíce
hvězd nespočetných temna nad studnice
a měsíc vyslat nad břeh potoka.
67