POVZDECH

Marie Calma

POVZDECH
Kraji mého dětství, sluncem zvlídnělý, jak jsi jiný dnes, než jak dětské oči tebe viděly. Všechny sady, dveře byly dokořán, lidé znali tě, všude byl jsi doma, všude přivítán. A dnes pohled očí tvému vyhne se, kdoví, co jsi zač, bez úsměvu přes práh domků vejde se, je v nich stesk a pláč. Posla štěstí v tobě nikdo nevidí, jak ti uvěřit? Těžko s lidmi žít a těžko bez lidí. 40