PAHÝL

Marie Calma

PAHÝL
Jde krajem zimy dech, sen usnul v závějích, je radost pohřbena a mrazí mě tvůj smích. O kmen se opíráš, o holý kostry kmen, jak strom ten umíráš, jak on jsi vysílen. Působíš odřeně, jak tulák na scestí, jak pahýl bez dřeně, jenž patří do klestí. Bez mízy, vyssát jsi, jak plísně pln jsi běd, tvé smutné tajemství zná každý nazpamět. 85