MĚSÍC

Marie Calma

MĚSÍC
Svit měsíce již padl do aleje v koruny lip na tmavé pozadí, bělostnou mlhou na lukách se chvěje, stříbrnou vlnou stéká v kapradí a kraj v něm ztajemněl a ustrnul odrazem bílým v kouli čaroděje. K měsíční kouli upírám své zraky a její kresby luštím záhadné; jak bohata je noc ta na zázraky, když měsíc prosvěcuje stínů mraky, zem v svoji chladnou náruč popadne. Úplněk jeho cesty stříbrem kropí a v drahokamy brousí kameny, do lesklých hranolů jsou lomeny výčnělky skal i strmých schodů stopy. Jen o tmu strže mé se paprsk tříští, sen křehký hyne v jejím propadlišti. 68