MĚSÍC
Svit měsíce již padl do aleje
v koruny lip na tmavé pozadí,
bělostnou mlhou na lukách se chvěje,
stříbrnou vlnou stéká v kapradí
a kraj v něm ztajemněl a ustrnul
odrazem bílým v kouli čaroděje.
K měsíční kouli upírám své zraky
a její kresby luštím záhadné;
jak bohata je noc ta na zázraky,
když měsíc prosvěcuje stínů mraky,
zem v svoji chladnou náruč popadne.
Úplněk jeho cesty stříbrem kropí
a v drahokamy brousí kameny,
do lesklých hranolů jsou lomeny
výčnělky skal i strmých schodů stopy.
Jen o tmu strže mé se paprsk tříští,
sen křehký hyne v jejím propadlišti.
68