RACEK

Marie Calma

RACEK
Jak letíš, unikáš a kroužíš tam a sem, mne lehce dotkni se svých křídel atlasem, hrou bezstarostnou zbav mě tíhy, neklidu, ať mořem je mi splav, já v jeho zálivu. Jak v slunci leskne se ker povrch stříbrný, ty, na něm rozhoupán, jak vlna do vlny, kra, břeh i vody proud jsou jednou jistotou, ty létat můžeš, plout, neraněn slepotou. Je tvůj ten sad i břeh, kam vlny vzkypěly, tvých křídel kmit a třpyt, běl, tkaná do běli, 30 šíp v prostor vržený, cíl nikdo nezjistí, jsi touhy výkřikem i její kořistí. 31