PODZIMNÍ NÁLADA
Plameny podzimu již listí sežehly,
hranice lesů jimi doutnají;
do louky skosené si mlhy ulehly
a v nocích měsíčních k hrám vstávají.
Zříš sny své vířit v tanci šíleném
a každý z nich je steskem znamenán,
jsi podzimním stravován plamenem,
do mlhy z mlhy propadáš se sám.
S odkvetlé stráně vane hořký pach,
v chmýří se mění barev okvětí;
popelec přírody je mění v prach,
v něm krása bezmocnou je obětí.
Zmar s křídel větru šumí do kraje,
bičuje stráně, sady, rozcestí,
a střásá listí, plod než uzraje,
nádheře zlaté stele do klestí.
Kde chvěla se dřív píseň svatební,
větvemi, klasy, hnízdy, poupaty,
zní koster stromů tanec pohřební
nad krajem v rubáš mlhy zavátý.
101