KRÁSA
Pták, hvězda, louka v květu,
co je tu pojmů krás,
jako bys na paletu
pel barev, vůně střás’,
tak v směsi promíchané
se klenou před tebou
do šíře rozestlané
i srázů velebou.
Co odstínů má zeleň,
jež zdobí stráně svah
a rozrůstá se v cesty,
v příkopy, v kolej drah,
zdupána kročejemi
se zvedá pod krokem
a klesá závějemi
do břehů potokem.
Strom rozkoší je zrakuzraku,
jak k výši klene se,
korunou skoro v mraku,
kořeny v pralese.
38
Do země zapuštěny
s bahnitou příchutí
vrůstají stromů kmeny,
kly lesů mamutí.
A drobná očka květů
vzhlížejí bez hrůzy
z barevných trsů křovin
rozpuklých do druzy
do výše k větvím spleti
z náruče kapradí,
jak zatoulané děti,
jež máma pohladí.
Řeč jedinou má krása,
kdekoli potkáš ji,
na břehu moře, v horách,
či lesa na kraji,
jedinou mluví řečí
pták, moře, strom i květ,
však nutno je té řeči
i srdcem rozumět.
39