U ŘEKY
Prouděním vzduchu a odrazem vln
skaliny ožily,
širokým úsměvem usmál se drndrn,
jak lokty vložily
kořeny borovic v ty prorvy záhadné,
jež horce sálají a nic v nich nevadne.
Kam květ již nemůže,
do výše šplhá kleč,
s hory ji vichr rve,
s luk květy senoseč.
Horce až k zemdlení
slunce jim ustýlá
na břehy skalnaté,
jež řeka omílá,
na vlnách zlato své
promění v šupiny,
ozáří kameny,
ozáří hlubiny,
jak z proudu do sítí
zlato bys vybíral,
v zlatě se koupat moh’,
zlatem si prostíral.
104
Kouzla že nežijí?
V pohádky nevěříš?
Zvečera u řeky
šumění naslouchej,
od mraků, od větru,
od lesů vyzvídej,
kouzla tam uvidíš,
v zázraky uvěříš!
105