V SMRTI
Až budu mřít, nezasteskne se mi
po shonu a bohatství měst,
nejsem již spjata s lidmi a zemí,
blíže než k nim mám k paprskům hvězd.
Nejsem již člověkem, v kterém se stmívá,
když v úsměv očí již nevěří,
když se mi zrada do očí dívá,
neklepu v záchraně u dveří.
Věrnost – ta jenom paprskem zlatí
hory a lesy a moře mých snů,
za lidskou věrnost krví se platí
bezesných nocí a pochmurných dnů.
Příkrovy smutku nad stolem, ložem
skrývají duší očistec,
pohled dnes pohladil, zítra je nožem,
uvízlým v srdci nakonec.
Až budu umírat, nezasvitne mi
do mrákot smrti útěchy hlas,
který by zvábil mě k lidem a zemi.
Sama v ni klesnu jak požatý klas.
100