Moře.
Veliké, nádherné moře,
v přívalu běsnícím,
v duchu často tě vídám.
Sedám na skalním výběžku
nad tebou čnějícím
a z hukotu tvého zvídám,
zda pohltit chceš moje hoře.
Jaké jsi veliké a já jaká malá!
Slabá tak, že každá vlna,
kterou se nade mnou vztyčuješ,
a každý závan větru,
kterým mne bičuješ,
i bol, jehož duše je plna –
smetnout mne může v propast tvou bezednou.
U nohou mých zprahlá tráva
a lastury leží.
Zda perly v některých budou?
Či marno je zvedat –
a najdu jen ztěží
a zas budu chudou,
tak jako v životě,
když přišla odvaha
v lasturách lidských perly si hledat?
84
Veliké, nádherné moře,
dej mi svou odvahu zběsilou,
dej mi svou nezkrotnou sílu
a duši mé hlubiny svoje.
Odplav a pochovej hoře
moci své přesilou,
naplň mne odvahou k dílu,
vrhni mne doprostřed boje
a dej mi víru,
kraj světa když zajdu,
ve vzácné duši jedné
jedinou perlu že najdu,
jediné dobré slovo pro svoje hoře.
Veliké, nádherné moře!
85