KOZÁKOVO LOUČENÍ.
1.
Krásná Minko musím jítijíti,
ach mé srdce bolest cítí,
daleko od tebe býti
Minko rozmilá!
Smutný den až odtud půjdu,
smutně pro tě plakat budu,
v hájích, roklích volat budu:
kde jsi Minko má!
2.
Nikdy se ti neodvrátí
srdce vždycky plápolati,
pozdravení posílati
z boje Minko má.
Kolik měsícův as minemine,
než tě hoch tvůj k srdci vine,
ach slyšslyš, jak teď hořem hyne,
zůstaň upřímá.
3.
Mám svou Minku opustiti,
a své líce bledé míti,
radost všecku zapuditi,
Minko upřímá!
Ve dne v noci budu státi
a jim žel svůj žalovati,
lidí všech se budu ptáti,
kdo mou Minku zná?
4.
Hlubě umlknou mé písně,
oči mé se zamknou svisně,
vrátímli se však z té tísně,
Minko v slibu stůj.
Přijduli s jizvami v tváři,
nechť i kvetoucí pleť záři
mladosti tvé trudnost maří,
budu věčně tvůj!
[11]