Hvězda.

Matěj Havelka

Hvězda.
Bez naděje tma se zdála Krýti srdce prostoru, Jen temných snů duha hrála Na touhy mé obzoru. Ukvělený, zapomnělý Hleděl jsem do Vltavy, Jakby zraky skoumat chtěly Proudu šepot dumavý. Náhle vzešla hvězda krásná, Ve spanilém úsvitu, Nade všecky milojasná, Na nebeském blankytu. Rozblažený sladkým chvěním Pozdvihnu svůj plachý zrak, A jak anjelským zjevením Je teď srdci na opak. Co dřímaly, slasti všecky,všecky Probudil mi lásky blesk, A můj život mládenecký Netíží žal ani stesk. 7

Kniha Básně (1873)
Autor Matěj Havelka