Návrat.
Od lesíka po vršině
Kráčí švárný mládenec,
Zrak jeho dlí na krajině,
Jakoby byl cizinec.
Nehledí sem tam po šířce
K dalekému obzoru,
Hledí přímo dolů k vísce,
K sadům líp a javorů.
Hledí a zrak jeho vzplane,
Líce div mu neshoří;
Tu najednou stát ostane,
A sám k sobě hovoří:
„Posud tam ty husté lípy
I javory zůstaly,
Kde do mne ty první šípy
Oči její metaly.
A ta říčka jasnotoká,
Slibů jejích svědkyně,
Hrčí dosavád z hluboka
Ve růžové křovině.
88
Žádná změna na chaloupce,
Všecko jak to bývalo,
Když se moje mladé srdce
Před lety s ní kochalo.
O milenko! mnoho roků
Vlasti své jsem věnoval,
Šavlici jsem připjal k boku,
Když zlý host se do ní dral.
Odehnáno jest neštěstí
Od těch vlastenských luhů,
Nyní s míru ratolestí
Vracím se zas ke pluhu.
Pro vlasť drahou co syn zdárný
Udatně jsem bojoval,
V srdci ale jinoch švárný,
Věrnosť jsem ti zachoval.
O milenko! nyní žádám
Od tvé lásky odměny,
A otázku ti předkládám:
Zůstala jsi bez změny?“
„„Bez změny jsem, můj miláčku,
Bez změny jsem zůstala,
Po celý čas, můj vojáčku,
V srdci jsem tě chovala.
V srdci nosím jenom tebe
Po ten celý dlouhý čas,
Nyní blahoslavím nebe,
Žes, miláčku, tady zas.““
89
Tak mu náhle od lesíčku
Děvče milé odvětí,
Nesouc jahody v košíčku,
Do náručí mu vletí.
Vane větřík s nezabudky, –
Obapolné vítání;
Slaďoučké jsou ty jahůdky, –
Obapolné líbání.
90