Návrat.

Návrat.
Od lesíka po vršině Kráčí švárný mládenec, Zrak jeho dlí na krajině, Jakoby byl cizinec. Nehledí sem tam po šířce K dalekému obzoru, Hledí přímo dolů k vísce, K sadům líp a javorů. Hledí a zrak jeho vzplane, Líce div mu neshoří; Tu najednou stát ostane, A sám k sobě hovoří: „Posud tam ty husté lípy I javory zůstaly, Kde do mne ty první šípy Oči její metaly. A ta říčka jasnotoká, Slibů jejích svědkyně, Hrčí dosavád z hluboka Ve růžové křovině. 88 Žádná změna na chaloupce, Všecko jak to bývalo, Když se moje mladé srdce Před lety s ní kochalo. O milenko! mnoho roků Vlasti své jsem věnoval, Šavlici jsem připjal k boku, Když zlý host se do ní dral. Odehnáno jest neštěstí Od těch vlastenských luhů, Nyní s míru ratolestí Vracím se zas ke pluhu. Pro vlasť drahou co syn zdárný Udatně jsem bojoval, V srdci ale jinoch švárný, Věrnosť jsem ti zachoval. O milenko! nyní žádám Od tvé lásky odměny, A otázku ti předkládám: Zůstala jsi bez změny?“ „„Bez změny jsem, můj miláčku, Bez změny jsem zůstala, Po celý čas, můj vojáčku, V srdci jsem tě chovala. V srdci nosím jenom tebe Po ten celý dlouhý čas, Nyní blahoslavím nebe, Žes, miláčku, tady zas.““ 89 Tak mu náhle od lesíčku Děvče milé odvětí, Nesouc jahody v košíčku, Do náručí mu vletí. Vane větřík s nezabudky, – Obapolné vítání; Slaďoučké jsou ty jahůdky, – Obapolné líbání. 90