Mirovice nad Mlčavou.

Mirovice nad Mlčavou.
Slyš! jaký to dusot koní? Dva jízdní – kam harcují? Od Letů a od Drahenic Proti sobě směřují. Sladký sen již všechno blaží, Kdo kam pozdě tak se snaží? – Jede děva od Orlíka, Ušlechtilá Milina, Z vstřičné strany rytíř Mírov. Tichá noční hodina, Když slavík své písně pěje, Tajné lásce schůzky přeje. Zahořel jest chrabrý Mirov Láskou k sličné Milině, Plápolalo její srdce Pro Mirova jedině; Hněvný rozbroj otcův ale Zapovídá city vzňalé. [41] Po vše věky skalinami Věje vítr studený, Od pravěků oba rody Hněvem jsou rozkvašeny; A nižádné pomyšlení Mezi nimi na smíření. Nedbá však na otcův hněvy Láska dítek ohnivá, Plamen ještě rozněcuje Nebezpečnosť hrozivá, A strach žádný neroztříbí Čisté lásky svaté sliby. Na planině od Myslína Ku Horosedským sadům Zelená se temný hájek Nepřístupný úkladům; V chrasti konvalinka zkvítá A to dvé milenců vítá. Tam před zradou světa jistí Přisahali vespolek Věčnou věrnosť, byť i smrtí Hrozil zlý osudu vztek. Měsíc jasný krásně svítil, Jakby svatosť slov byl cítil. A na říčce vlnky lehké Křemením zašuměly, Rychle miláčkové domu Na dvě strany odjely. 42 Ona ku Orlické stráni, Mirov na západ uhání. Rouzloučeným ve budoucnu Mdlá jen svitá naděje, Zlý však osud ani této Slasti plané nepřeje; Přísný otec dceru svoji,svoji Zasnoubiti chce Krůvoji. Smědý Krůvoj, nejbohatší Na Záchebských krajinách, Chlípným ousměškem již mluví O svatebních hostinách; Něžná děva lká i pláče, Přec se vdát má za boháče. A již na Orlickém hradě Všichni hlučně plesají, Na stu vozích klenoty se Pro nevěstu chystají; Milina však, smutná děva, Slze přehořké vylévá. Náhle slyš! jaký to lomoz, Hluk a šum? co znamená? Všecka příprava svatební Rázem jest přetržena, Všude meče vybrušují, Všude zbraně jenom kují. – 43 Sehnala se černá mračna Nade českou krajinu, Cizí zuřivci plenili Za dědinou dědinu, A vejvoda český káže: Ať se zbraň ku boku váže. Ihned po všech hradech českých Volalo se: „ku zbrani!“ A na Orlík v četách zbrojní Hrnuli se zemani. Neb Čech zavrhá zahálku, Má-li pro vlasť drahou válku. Na to nesčíslné pluky Táhnou na cizince ven; Milina se žehná s otcem, A vzdech její netajen: Bože! chraň otce dobrého, Chraň i Mirova milého. Přes hranice přes Šumavu Vtrh nepřítel sem již dál, Kdež mu srdcem rozjitřeným Český lev na odpor stál. Najednou se bitva strhla, Strana na stranu se vrhla. Obě strany krutě válčí, Šípy, hroty létají. Bože dobrý! co se děje? České pluky couvají, 44 A loupežné cizí plémě Žene Čechy do vnitř země. Žene cizák Čechy pořád Přes horu a dolinu, Až posléze přihnali se Na širokou planinu K Horosedlům od Myslína; Právě denní zář zhasíná. A hle! Najednou se staví Zas do šiku Český voj A ze všech stran počne zuřit Nová bitva, nový boj. Češi jakby v zoufalosti Nabývají udatnosti. A však běda! všecko marno, Štěstí Čechům nepřeje, Šípem cizinským do Čechů Tisícerá smrť reje. Mnoho květů vlasti svadlo, Mnoho mužů českých padlo. Tu najednou rytíř Mirov Vyšine se v průčelí, Pod žebrami chrabrým srdcem, V rukou zbrojen ocelí, Na novo zas Čechy staví A lva hlasem k plukům praví: 45 „Vlasť a láska dvě jsou hvězdy Pro muže, jenž svoboden; Kdo se podá v jařmo cizí, Otrok jest jich nehoden; A mohlo by Čecha býti, Jemuž hvězdy ty nesvítí? Zde v tom hájku zaslíbil jsem Sličnou sobě Milinu; Pro tě, Milino, a pro tě, Vlasti, zde ať zahynu! Kdo má českou krev jonáckou, Za mnou na tu zběř cizáckou!“ A jakoby duch nebeský Do těch pluků českých vjel, Houfem na vrahy se vrhnou, Jakoby roj černý včel, A metají ráz po rázu Na cizáky zhoubnou zkázu. A ryk válečný se množí. – Potokem již teče krev, Na vše strany smrť vysýlá Rozlícený český lev; Vítr jitru pozdrav douvá A hle! cizí luza couvá. Však co tamto? Orel dravý Dva chce shltit sokoly? Aj! to hlavní vůdce cizí S dvěma Čechy zápolí. 46 A jak první ránu neslnesl, Krůvojovi hlavu sčesl. Již zas druhou ránu sláti Chce na pána z Orlíka, V tom však rychle chrabrý Mirov Pozabodnuv vraníka, Mečem sáhodlouhým tesne, A hle! cizák bezduch klesne. Tím se ty cizinské roty Náhlým děsem ustraší, A kady kdo může, cvalem Na západ se rozplaší, A než vzešla denní svíce, Není tu cizince vícevíce. Na to pán z Orlíka slavný Vděčně sem a tam se ptá, Kdo jej před smrtí uhájil, Hojnou odměnu že dá; Zvěděv prál: „Mirove statný! Co chceš za svůj čin udatný?“ Chrabrý Mirov pokloní se, A jme se dít s pokorou: „Pane! svrhni starých hněvů, Ježto v našich rodech vrou, Žehnej přátelského svazku, Žehnej mou k Milině lásku.lásku.“ 47 I rozjasnil mysl svoji Slavný na Orlíku pán, Žehnal Mirova chrabrého, Jímž mu život zachován, Žehnal přátelského svazku, Žehnal i k Milině lásku. A kde se dva kmeny české Z hněvů dávných smířily, A kde Mirov s Milinou si Lásku věrnou slíbili, Tam městečko zbudovali, Mirovice je nazvali. A tu říčku tichotokou, Lásky tajné svědkyni, Slibů svatých, slibů věrných Věrnou tajitelkyni, Do paměti též ji vzali, Mlčava jí jméno dali.