Dvě slovíčka

Dvě slovíčka k pětadvacetileté slavnosti sňatku Jejich veličenstev Ferdinanda Dobrotivého a Marie Anny Zbožné dne 27. února 1856.
V jaké to velebné stkví se záři Ten náš Pražský, ten královský hrad? Mnoho věků čítá jeho stáří – Tak osloněnou, tak zbožnou tváří Dávno nehleděl na vlasti lad. Zdaž ozářen ke vzácnému svátku? Zdali slaví roků svých památku? A tu ze všech končin naší vlasti, Chvátajíce v zbožném závodu, Ze všech i Rakouské říše částí, Jako k besedě plesavých slastí Zástupy se hrnou národů. Snad již v luzích jaro ze sna vstává A lid vábí k hradu jarní sláva? A slyš! milliony hlasů zpěvných Splývají v hlas jeden do sboru; Ne o půtkách a vítězstvích krevných, Nébrž hymna citů láskojevných Rozléhá se v širém prostoru; Ano, láskojevné jsou to zpěvy: Kdo nám plný smysl všeho zjeví? Ejhle! anděl vlasti, anděl lásky Na hrad na královský sletuje, A na stříbře svaté sňatku pásky 141 Dvě slovíčka – libozvučné hlásky – Národům Rakouským zvěstuje. V tichém slechu vše se úctou chvěje, An nebešťan milojemně pěje: „Nejsladší vykázal Tvůrce štěstí Na lidského blaha obzoru V sňatku manželském, kde láska kvésti A svornosti věnce umí plésti, Kde dá srdce srdci podporu, Aby po cestách pozemské pouti Palmy ctnosti mohly dosáhnouti.“dosáhnouti. „BlaženBlažen, komu květe toto štěstí V dlouhém dnů pozemských obvodu! Kdo však povolán jsa lidstvo vésti, Jme se hojnosť blaha svého nésti V prospěch svěřených mu národů: Tomu budiž sláva nekonečná! Tomu tříkrát sláva! sláva věčná!“věčná! „NužeNuže, národové, pohledněte Dnes ku Praze na královský hrad! Čtvrt století již tu nyní květe Páska, již manželská láska plete, Páska, štěpně plná ctnosti vnad, Ježto dvé královských srdcí pojí A zázraky šlechetnosti strojí.“strojí. „PobožnéhoPobožného lidu vroucí víra, Zříditi-li touží Boží stan, An sil mdloba vůli v pouta svírá: 142 K dveřím na hrad Pražský se ubírá – A dům Páně jistě zbudován! Snaha, ať se Bohu chvála vzdává, Je královských srdcí první sláva. „KamKam zalétla rána blahorušná, Buď v dáli, buď blízko v prostoru, Kde svět hněte hladu trýzeň krušná, Tam královská mysl velkodušná Štědrou sype povždy podporu. Slze stírat s lící chudobnosti Rozkoš jest královské šlechetnosti.“šlechetnosti. „TamTam, kde stená lidstvo v trapném boji S upírem záhubné choroby, Opuštěno tlíc v úmorném znoji Teskně touží po zotavném zdroji, Po výkupu z smrtné poroby: Z královského hradu pomoc kývá, Tamť soucitná útrpnosť přebývá.“přebývá. „TuTu, kde slabá člověčenstva snaha Při péči o mládež omdlívá, K dobrému by razila se draha, Na sta stkvělých důkazů čte Praha, Královská jak ruka přispívá. Rozsívati v lidstvo símě ctnosti Srdcím královským jest blažeností.“blažeností. „A kdeA kde v umění a vědy díle Hledá důvtip lidstva rozkvětu, Výtvorům však důmyslné píle 143 Schází na oživující sílesíle, Schází na budivém podnětu: Z hradu Pražského přichází spása, Tam ochranu pravda má i krása.“krása. „DvéDvé královských srdcí blaze pojí Páska sňatku po čtvrt století, A zázraky šlechetnosti strojí Myslí jednakou, však rukou dvojí, A tak obé ctnosti zasvětí. A dnes paměť vznešeného sňatku Stkví se v lesku národního svátku.“ – V tom horoucí úcty cit a lásky Z srdcí lidstva zhůru zplápolal, A na stříbře andělovy pásky Dvě slovíčka – libozvučné hlásky – Čta hřmějícím hlasem zavolal: „Ferdinandu a Marii sláva! Sláva, jež se stkvíti nepřestává!“nepřestává! „SlávaSláva Dobrotivému buď králi! Sláva Dobrotivé králové!“ Tak po vlasti, tak po šíré dáli Opětují slávy zvuk a chvály Vděční všech národů hlasové. Jasně zatřpytily se hvězdičky: V očích českých to díků slzičky. 144