Jaro.

Jaro.
Odkud náhle to plesání, Ta rozkoš, to radování? Všecko jásá usměvavě, Všecko laškuje si hravě. Vše má oděv nejnovější, I to slunce jest zlatější. – Ano přišly hlavní svátky, Máť země slaví omládky! Tiše strádala staruška, Jak bez naděje ženuška; Strázní svadly její krásy, Větrem opadaly vlasy, Mrazem vyschly líce vnadné, Oči ztuhly v ledy chladné, A půvabných údů něhy Pokryly hlodavé sněhy. Tu přilétli čápi z jihu, Zavěsili na lodyhu Dříšťálovou na zahrádce Malé nemluvňátko matce. 117 Nemluvňátko, jaro mladé, Matka k svému prsu klade, Hladí, líbá, k srdci vine, Až jí tělo mládnouc kyne. Z toho vůkol to plesání, Ta rozkoš, to radování. Potoci jak čilí hoši Předbíhají se v rozkoši, Keř i strom veselím jatí, V roucho zelené se šatí, Zvonná konvalinka v stráni Zástupy květin sezvání; A těch již tu na tisíce! Jak milostné krasavice, Kdy zve hebký takt do tance, Ladným houfem k radovánce Hrnou se ve pestrém kroji, Každá vábíc vnadou svojí, A vonný z nich zápach vějevěje, Až se srdce sladce chvěje. A sbor nesčíslných hlasů, By dovršil rozkoš kvasu, Všenárodní hymny pěje, Do všech duší radosť leje; A tím vesmír se roznítí, Blaženosť, že žije, cítí, A plesá, že přišly svátky! Příroda že má omládky! 118