Je tupá chvíle čekání,

Jaroslav Hendrych

Je tupá chvíle čekání, Je tupá chvíle čekání,
a smutek duši tíží, z věží se bouřně vyzvání, že nepřítel se blíží. A já už zbraně zahodil a pobořil též hradby, svým zbrojnošům jsem dovolil, by slavili své svatby. Svůj vzdor jsem ženám hodil v klín, když zrakem poprosily, a jeden bledý, chudý stín mých paží ukrad’ síly. – – – – – – – – – – A přivalil se nepřítel, vyplenil hradu kobky, do nejhlubších mých sklepů šel, mých předků sprznil hrobky. Je pusto, – kol se plazí dým, požáry chat mých planou, a korouhev svou pyšnou zřím na cáry rozedranou. 22./V. 1899.
12

Kniha Žaltář (1901)
Autor Jaroslav Hendrych