Je tupá chvíle čekání,

Jaroslav Hendrych

Je tupá chvíle čekání, Je tupá chvíle čekání,
 a smutek duši tíží, z věží se bouřně vyzvání, že nepřítel se blíží. A já už zbraně zahodil a pobořil též hradby, svým zbrojnošům jsem dovolil, by slavili své svatby. Svůj vzdor jsem ženám hodil v klín, když zrakem poprosily, a jeden bledý, chudý stín mých paží ukrad’ síly. – – – – – – – – – – A přivalil se nepřítel, vyplenil hradu kobky, do nejhlubších mých sklepů šel, mých předků sprznil hrobky. Je pusto, – kol se plazí dým, požáry chat mých planou, a korouhev svou pyšnou zřím na cáry rozedranou. 22./V. 1899.
12
Básně v knize Žaltář:
  1. Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí
  2. Ó tichý smutku stromů kvetoucích
  3. Zas nové vítězství! – Však teskně hledím zpátky,
  4. Vám, rozmarná, cos psát mne sonet nutí,
  5. Teplého světla proud hltají prohnuté linie střech,
  6. Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –
  7. Ó prosím Vás, jděte zas přede mnou
  8. Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte?
  9. Já astry mám jen a Vy růže,
  10. Je tupá chvíle čekání,
  11. Já utíkám kupecky zvonícím ctnostem a v špíně se topícím dnům,
  12. Radosti bílé jsou labutě –
  13. Je mnoho vsazeno na kartu jedinou!
  14. Zářný den časného podzimu, – ubohá koketa stará,
  15. Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, –
  16. Má cigareta dohořívá, –
  17. Žlutavé jiskry zelených vín
  18. Ó, nelíbej mne jen tak divoce a dlouze,
  19. V ZÁMECKÉM PARKU V TROJI.
  20. My smuteční zas oblékneme šaty,
  21. Víš, maminko, že na hrobě Ti sedmikrásy kvetou,
  22. Je mládí peří pápěrka – a láska chmýřím na ní,
  23. MAMINCE.