V ZÁMECKÉM PARKU V TROJI.

Jaroslav Hendrych

V ZÁMECKÉM PARKU V TROJI. JARKOVI.
Park tichl večerem a mraky se již tměly, šum hlasů hospodských opile vrážel do zdi, již vůně jara mladého se vzduchem chvěly a v jásání se rozzpívali drozdi. My schodištěm šli starým, které mech byl skropil, zmámeni barokem a vytesanou bájí: bůh každý vášnivě se sprosté hroudy chopil, by navždy zdolal smrtelnou tu láji. Nad padlým Titanem pohnuta sdílným bolem má duše citlivá svým tichým pláčem lkala, já neřek Ti, že zřel jsem, v stromořadí dolem jak kmotra Smrt se liščím krokem brala. 3./IV. 1899.
22
Básně v knize Žaltář:
  1. Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí
  2. Ó tichý smutku stromů kvetoucích
  3. Zas nové vítězství! – Však teskně hledím zpátky,
  4. Vám, rozmarná, cos psát mne sonet nutí,
  5. Teplého světla proud hltají prohnuté linie střech,
  6. Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –
  7. Ó prosím Vás, jděte zas přede mnou
  8. Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte?
  9. Já astry mám jen a Vy růže,
  10. Je tupá chvíle čekání,
  11. Já utíkám kupecky zvonícím ctnostem a v špíně se topícím dnům,
  12. Radosti bílé jsou labutě –
  13. Je mnoho vsazeno na kartu jedinou!
  14. Zářný den časného podzimu, – ubohá koketa stará,
  15. Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, –
  16. Má cigareta dohořívá, –
  17. Žlutavé jiskry zelených vín
  18. Ó, nelíbej mne jen tak divoce a dlouze,
  19. V ZÁMECKÉM PARKU V TROJI.
  20. My smuteční zas oblékneme šaty,
  21. Víš, maminko, že na hrobě Ti sedmikrásy kvetou,
  22. Je mládí peří pápěrka – a láska chmýřím na ní,
  23. MAMINCE.