Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí

Jaroslav Hendrych

Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí
 se smíchem skepse ve tváři, však v duši s žalem zírá, má píseň prostá v neštěstí Vám nové hoře věstí, zní skomíravě z daleka a nikdy neumírá. Vy, bláhoví, si říkáte, že zlatě kvete mládí, a že jsou sladké rudé rty a hebké tváře ženy, – tak po vlně jen lapáte, jež hladce v moře pádí, – pak v ruce máte vodu jen a trochu kalné pěny. Vám umře mládí, zbledne ret a ve tvář vrásky skočí, pak do prachu se skloníte a uvítáte rádi tu velkou světa Vládkyni, jež přísně hledí v oči, jí dáte vše, – svůj pláč a smích i to své zlaté mládí. 28./VII. 1899.
[3]
Básně v knize Žaltář:
  1. Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí
  2. Ó tichý smutku stromů kvetoucích
  3. Zas nové vítězství! – Však teskně hledím zpátky,
  4. Vám, rozmarná, cos psát mne sonet nutí,
  5. Teplého světla proud hltají prohnuté linie střech,
  6. Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –
  7. Ó prosím Vás, jděte zas přede mnou
  8. Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte?
  9. Já astry mám jen a Vy růže,
  10. Je tupá chvíle čekání,
  11. Já utíkám kupecky zvonícím ctnostem a v špíně se topícím dnům,
  12. Radosti bílé jsou labutě –
  13. Je mnoho vsazeno na kartu jedinou!
  14. Zářný den časného podzimu, – ubohá koketa stará,
  15. Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, –
  16. Má cigareta dohořívá, –
  17. Žlutavé jiskry zelených vín
  18. Ó, nelíbej mne jen tak divoce a dlouze,
  19. V ZÁMECKÉM PARKU V TROJI.
  20. My smuteční zas oblékneme šaty,
  21. Víš, maminko, že na hrobě Ti sedmikrásy kvetou,
  22. Je mládí peří pápěrka – a láska chmýřím na ní,
  23. MAMINCE.