Víš, maminko, že na hrobě Ti sedmikrásy kvetou,

Jaroslav Hendrych

Víš, maminko, že na hrobě Ti sedmikrásy kvetou, Víš, maminko, že na hrobě Ti sedmikrásy kvetou,
 strom v hávu bílém oddává se nejasnému snění, že ptáci lehce žvatlají a písně své si pletou a Jaro kráčí přes hrob Tvůj v dumavém roztesknění? Tvá píseň šumí kolem mne, ta píseň z Tvého mládí, již často jsi tak zpívala, celá se hroužíc do ní, k ní byla slova prostičká: jak dva se měli rádi, jak ona brzy zemřela a on pak truchlil pro ni. Chceš, – přijdeme Ti se sestrou ji zazpívati brzy, tak těsně k sobě přitisklí ji vznesem’ nad hrob malý; – Ty nechceš, vím, Ty tušíš snad: nás zdusily by slzy a ptáky, strom a celý svět bychom jen rozplakali. Na jaře 1899.
24
Básně v knize Žaltář:
  1. Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí
  2. Ó tichý smutku stromů kvetoucích
  3. Zas nové vítězství! – Však teskně hledím zpátky,
  4. Vám, rozmarná, cos psát mne sonet nutí,
  5. Teplého světla proud hltají prohnuté linie střech,
  6. Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –
  7. Ó prosím Vás, jděte zas přede mnou
  8. Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte?
  9. Já astry mám jen a Vy růže,
  10. Je tupá chvíle čekání,
  11. Já utíkám kupecky zvonícím ctnostem a v špíně se topícím dnům,
  12. Radosti bílé jsou labutě –
  13. Je mnoho vsazeno na kartu jedinou!
  14. Zářný den časného podzimu, – ubohá koketa stará,
  15. Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, –
  16. Má cigareta dohořívá, –
  17. Žlutavé jiskry zelených vín
  18. Ó, nelíbej mne jen tak divoce a dlouze,
  19. V ZÁMECKÉM PARKU V TROJI.
  20. My smuteční zas oblékneme šaty,
  21. Víš, maminko, že na hrobě Ti sedmikrásy kvetou,
  22. Je mládí peří pápěrka – a láska chmýřím na ní,
  23. MAMINCE.