Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –

Jaroslav Hendrych

Ó, Hélo, HéloHélo, toč sese, toč, – Ó, Hélo, HéloHélo, toč sese, toč, –
jen tanči celým životem, my máme slzet, proč, víš,víš proč? – vždyť jednou jen tím krajem jdem’.
Ó, Hélo, HéloHélo, směj se, směj a výskej v trilkách zářivých, – musíme zemřít, děj co děj, – pak budem’ tiše v truhlách svých. Ó, Hélo, HéloHélo, poddej se, – víš, v lásce smrt je nejbližší, – pak dotanči a dosměj se, nechť nikdo lkát tě neslyší. Však Hélo, HéloHélo, musíš jít,jít kams daleko až umírat, já žalem bych se musil spít, že jsem tak málo měl tě rád. 10./XI. 1899.
8