Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte?

Jaroslav Hendrych

Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte? Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte?
 Vy – tiše tonoucí v náladě smuteční, vždyť příčinou jsem, proč Vy žalost máte, proč v noci vášnivé Váš vzdech tak bolně zní. Do Vašich zahrad tajně jsem se vplížil, tam dusně vonící jsem trhal lilie, Bůh tenkráte se do mých rukou snížil, já lačným posvátné dal jeho hostie. Hodina božská prchla jako jiné, po květech bělounkých dál slídí čmeláci, Váš, – ubohá, Bůh nezří, že vše hyne, a že on božství své už také utrácí. Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte? Vy tiše tonoucí v náladě smuteční, vždyť příčinou jsem, proč Vy žalost máte, proč v noci vášnivé Váš vzdech tak bolně zní. 16./V. 1899.
10
Básně v knize Žaltář:
  1. Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí
  2. Ó tichý smutku stromů kvetoucích
  3. Zas nové vítězství! – Však teskně hledím zpátky,
  4. Vám, rozmarná, cos psát mne sonet nutí,
  5. Teplého světla proud hltají prohnuté linie střech,
  6. Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –
  7. Ó prosím Vás, jděte zas přede mnou
  8. Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte?
  9. Já astry mám jen a Vy růže,
  10. Je tupá chvíle čekání,
  11. Já utíkám kupecky zvonícím ctnostem a v špíně se topícím dnům,
  12. Radosti bílé jsou labutě –
  13. Je mnoho vsazeno na kartu jedinou!
  14. Zářný den časného podzimu, – ubohá koketa stará,
  15. Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, –
  16. Má cigareta dohořívá, –
  17. Žlutavé jiskry zelených vín
  18. Ó, nelíbej mne jen tak divoce a dlouze,
  19. V ZÁMECKÉM PARKU V TROJI.
  20. My smuteční zas oblékneme šaty,
  21. Víš, maminko, že na hrobě Ti sedmikrásy kvetou,
  22. Je mládí peří pápěrka – a láska chmýřím na ní,
  23. MAMINCE.