Já utíkám kupecky zvonícím ctnostem a v špíně se topícím dnům,

Jaroslav Hendrych

Já utíkám kupecky zvonícím ctnostem a v špíně se topícím dnům, Já utíkám kupecky zvonícím ctnostem a v špíně se topícím dnům,
kdy za peníz blýskavý ženu muž, otec rád dítě své prodá, do šedého roucha se ukrývám, duši svou poroučím pečlivým snům, a ubohých prodaných vzlykavý nářek mne ke spěchu bodá.
A celý den, celou noc ubíhám v krásná ta, dobytá království svá, tam skryta jsou, tam – kde se rýsuje v červáncích pohoří v dáli, vím, – poddaní moji že věrní jsou, – věší už prapory se znakem lva a hranice vysoké v radostném nadšení po horách pálí. – – – – – – – – – – – – – – – Žel, červánky blednou již, šedivé mlhy se zdvihají, kraj je tak něm, plod na stromě nedozrál, s polí pak úrodu odnesla voda, 13 a nebe se zlobí též, těžké je, ponuré – zčerstva jak zoraná zem, a za mnou dál kvílí to, – prodaných nářek mne ke spěchu bodá. – – Ó, kde jsou má dobytá království? – Daleko, daleko, nelze je zřít, už nedojdu přes hory, – ani k těm horám snad, – marné mé žití; vím, v království smutně že prapory schlíplé jsou, smutný je oddaný lid, a marně se pokouší vůdcové v pevnou jej naději spíti. 18./VII. 1899.
14