Vám, rozmarná, cos psát mne sonet nutí,

Jaroslav Hendrych

Vám, rozmarná, cos psát mne sonet nutí, Vám, rozmarná, cos psát mne sonet nutí,
 ne o lásce a touze bodající, však o smutku, o noci jásající, pak o harfě, jež lkala bez dotknutí. Snad mohl bych Vám jiného cos říci, své vášně rudé podrobit se hnutí, – já nesmím však, – chci jíti bez dojmutí tím světem bledých, pudrovaných lící. Výš nad světy a nad oblaka, – k nebi, – tam dole do rakve nám vráží hřeby, já zřím, jak dělníkům pot kane s čela; mlč, Sireno, jež jsi mne spoutat chtěla, – zde ve výši je Smrt tak krásná, skvělá, to na zemi jen po lidsku se šklebí. 5./IV. 1899.
6
Básně v knize Žaltář:
  1. Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí
  2. Ó tichý smutku stromů kvetoucích
  3. Zas nové vítězství! – Však teskně hledím zpátky,
  4. Vám, rozmarná, cos psát mne sonet nutí,
  5. Teplého světla proud hltají prohnuté linie střech,
  6. Ó, Hélo, Hélo, toč se, toč, –
  7. Ó prosím Vás, jděte zas přede mnou
  8. Zda, bledá dámo, poněkud mne znáte?
  9. Já astry mám jen a Vy růže,
  10. Je tupá chvíle čekání,
  11. Já utíkám kupecky zvonícím ctnostem a v špíně se topícím dnům,
  12. Radosti bílé jsou labutě –
  13. Je mnoho vsazeno na kartu jedinou!
  14. Zářný den časného podzimu, – ubohá koketa stará,
  15. Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, –
  16. Má cigareta dohořívá, –
  17. Žlutavé jiskry zelených vín
  18. Ó, nelíbej mne jen tak divoce a dlouze,
  19. V ZÁMECKÉM PARKU V TROJI.
  20. My smuteční zas oblékneme šaty,
  21. Víš, maminko, že na hrobě Ti sedmikrásy kvetou,
  22. Je mládí peří pápěrka – a láska chmýřím na ní,
  23. MAMINCE.