Herodiána.

Adolf Heyduk

Herodiána.
Tvých očí lesk tak srdce jal, jak kdyby meč mi v ňadra ťal, ba jakoby mi srubnul hlavu; vždyť bezhlav chodím tam a sem a zdám se býti strašidlem svých lichotníků v zlatém davu. Tvých očí žár tak v hruď mi pad’, jak blesku okřídlený had, jak divý oheň, vše jenž ničí, já cítím, kterak v žilách mých plá ve všech krve krůpějích a mozek zžehá mi a syčí. Jak zbavit se těch děsných muk? Co veselí, co číší zvuk? to nemírní mých duše hněvů, jen při ohlasu zlatých strun. jak Saul, jenž o svůj bál se trůn, klid záři z tanců tvých a zpěvů. 88 Ó tancuj, zpívej zas a zas, či nedbáš mojí hlavy as, chceš jinam? Nuže staň se chvatem vždyť šílenstvím jsem pro tě jat!.. A hlavu prorokovu kat v síň nesl na talíři zlatém. 89

Kniha Biblické zvěsti (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 31) (1902)
Autor Adolf Heyduk