XI. Kdybys mne býval vřele miloval,

Adolf Heyduk

XI.
Kdybys mne býval vřele miloval, Kdybys mne býval vřele miloval,
byla bych v rakvi okem k tobě vzhledla, kdybys mně vřelý polibek byl dal, byla bych v rakvi rámě svoje zvedla a tvé bych byla obejmula šije, leč jinak vše, už rubáš tělo kryje, já umru už – a ty mne pochovej, pak do krčmy si zajdi, pij a hrej, jak jsi to dělal, když jsem prosila tě: ach, zůstaň u mne – ďábel je v tom zlatě; a hrej a pij, až všecko prohráš všudy, pak na hrob jdi a vyhrabej ty trudy, a udělej si kostky z bílých kostí a z lebky pohár; – bav se do sytosti. Jen po moři mi nejezdi, můj zlatý, neb velkým hříchem duše tvoje prahne, on těžký tak, že na dno tě as stahne; buď tobě milostiv ten pán bůh svatý. – 100

Kniha Básně 2, 1 (1864)
Autor Adolf Heyduk