XI. Kdybys mne býval vřele miloval,

Adolf Heyduk

XI.
Kdybys mne býval vřele miloval, Kdybys mne býval vřele miloval,
 byla bych v rakvi okem k tobě vzhledla, kdybys mně vřelý polibek byl dal, byla bych v rakvi rámě svoje zvedla a tvé bych byla obejmula šije, leč jinak vše, už rubáš tělo kryje, já umru už – a ty mne pochovej, pak do krčmy si zajdi, pij a hrej, jak jsi to dělal, když jsem prosila tě: ach, zůstaň u mne – ďábel je v tom zlatě; a hrej a pij, až všecko prohráš všudy, pak na hrob jdi a vyhrabej ty trudy, a udělej si kostky z bílých kostí a z lebky pohár; – bav se do sytosti. Jen po moři mi nejezdi, můj zlatý, neb velkým hříchem duše tvoje prahne, on těžký tak, že na dno tě as stahne; buď tobě milostiv ten pán bůh svatý. – 100
Básně v knize Básně 2, 1:
  1. Na místě předmluvy.
  2. Touha po jihu.
  3. Moře – srdce.
  4. Kde ten zdroj?
  5. Příchod.
  6. Most lagunový.1)
  7. U Rivy.
  8. Večerní ticho.
  9. U hrobu malé Cornelie, dcerušky přítele mého G. z L.
  10. Hleď a jásej!
  11. Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona.
  12. Na piazettě.
  13. Na Molo.7)
  14. V paláci dožů.
  15. V zamyšlení.
  16. Elegie na moři.
  17. Na Campanile.
  18. Venecie za jitra.
  19. Noční plavba.
  20. Bledá paní.
  21. Stejný žal.
  22. Růže jsi –
  23. Venecie za večera.
  24. Pohled z Galerie.
  25. Torcello.
  26. Lido.17)
  27. Paralella.
  28. Verona.
  29. Padua.
  30. Při jezeře Garda.23)
  31. Žebračka.
  32. Květinářka.
  33. Insulánka.25)
  34. Co kdo chce!
  35. Facchin.26)
  36. Zamyšlená.
  37. Co jsem zač?
  38. Nebezpečný pohled.
  39. Magnet.
  40. Nuže!
  41. Uhodl jsem?
  42. Pomozte mi!
  43. Bujné srdéčko.
  44. Sen.
  45. Podivno!
  46. Rybář.
  47. Nevím věru –
  48. Samotná oliva.
  49. Rozdíl.
  50. Srovnání.
  51. Snad!
  52. S bohem!
  53. Doma.
  54. I. Tak zpívá lid, já mnohou kapku rosy
  55. II. O jak jsi krásna, budiž požehnána,
  56. III. Že miluješ? Vždyť k spatření tě není,
  57. IV. A kdyby život vše mi nazpět dával,
  58. V. Buď rád, buď rád, mne brzo pochovají,
  59. VI. Že musíme se rozloučit, mi děli,
  60. VII. I maloninká věc nás blažit může,
  61. VIII. Až někdy drahá přijdeš do nebe,
  62. IX. Láska jest víno, které kypí stále –
  63. X. Ach, kdeže najít léků, pomoci:
  64. XI. Kdybys mne býval vřele miloval,
  65. XII. Ty’s ukrutnější nežli bandita,
  66. XIII. Když jsem vás spatřil, uklonil jsem zrak,
  67. XIV. Já pozvu si dnes lásku k hostině:
  68. XV. Nechť po boji nás svatý mír zas blaží,
  69. XVI. Na lůžku leží ubohá má milá.
  70. XVII. Přál bych si brzo přijít do nebe,
  71. XVIII. Ach, jak to, dívko, možno tobě jen,
  72. XIX. Vy chcete, abych píseň zazpíval?
  73. XX. Jsem pobožný, leč když jsem tě zřel v bálu,
  74. XXI. Ten oheň, o němž denně pravíváte,
  75. XXII. Nuž kupte hocha, lacino ho dám,
  76. XXIII. Kdyby mé lůžko zlatohlav byl skvělý
  77. XXIV. Aj, což se divíte, mé zlaté děti,
  78. XXV. A kdybych do ráje dnes volán byl,
  79. XXVI. Ba vy jste zázrak, moje přespanilá,
  80. XXVII. Zde na svých ňadrech hlavince tvé stelu,
  81. XXVIII. Ach, já jsem do Říma až putoval,
  82. XXIX. Já na vás musím, zlatá, žalovat,
  83. XXX. V zpovědi páteru jsem žaloval,
  84. XXXI. A ptá-li se mne, od koho jsem as
  85. Zvučí moje mladé srdce –
  86. Ty’s drahá vlasti moje poesie –
  87. Vrstevníkům.
  88. Různých srdcí stejná přání.
  89. Čas.
  90. Odpočívej.
  91. Jak rád!
  92. Kruté časy.
  93. Tak dlouho!
  94. Buď volným.
  95. Činem v před!
  96. Bolestný čas.
  97. Ještě máme lesklé meče písní.
  98. Otec k dítkám.
  99. Jen chutě!
  100. Z plna, zvučně!
  101. Pak my zas!
  102. Kletba.
  103. O vlasti má!
  104. Češi s Moravany!
  105. 8. listopad 1620.
  106. Ach ty horo!
  107. Tvrdé spaní.
  108. V činu zdar.
  109. Čech neupustí!
  110. Osude, chcem hvězdu naši.
  111. Kdy?
  112. Nikdy!
  113. Přípitek vlasti.
  114. I. Chci k Tobě takým promluviti slovem,
  115. II. Když tak sedám samojedin v loubí,
  116. III. Už bílým stromky vypučely květem,
  117. IV. Že jsi kvítkem, jež svůj kalich skrývá,
  118. V. Zpívala a ňadra má se chvěla,
  119. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně
  120. VII. Ty jsi perla lesku posvátného,
  121. VIII. Ruku svou jsi na mou hlavu dala,
  122. IX. Tiše stála v kruhu dívek skvělém,
  123. X. Bože můj, jak šťastným jsem zas zcela,
  124. XI. Hrdý muž zde před Tebou se kloní,
  125. XII. Umíral jsem – tak se mi to zdálo,
  126. XIII. Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti