Květinářka.

Adolf Heyduk

Květinářka.
I.
Ty děvče černooké, mladinké, outloboké, mluv, mluv předc, kde jsi bylo, že tě mé oko v arkádách kytičky nosit nespatřilo? Ty děvče jižní krve, veselé, černobrvé, mluv předc, kde jsi se kryla? Má duše pro tě, drahoušku, horoucně, vřele zatoužila. Ty moje děvče zlaté, veselé, boubelaté, mluv, kam jsi se mi děla? Cizinců přišlo množství sem, ty’s na kytičky zapomněla. 58 „Aj, přišli cizinci kupovat kvítky a vzali všecky věnečky i všecky zbytky, a vzali všecko dočista – –( Snad předce pro mě kvítek máš?! „Jen jeden ještě věneček, leč ten je váš!“ 59 II.
Dnes tak záhy, boubelatá, dnes tak záhy? vida, vida, vždyť ti spánek v očku sedí a tvá bledá líčka hlídá; jsi jak spánek prostovlasý, dnes tak záhy – proč pak asi? Přišlo dnes snad nové panstvo, kavalír, jenž rád má růže, slavnosť, svatba? Ne – i šlaka, což pak tedy? nuže, nuže, odpověď ti na rtu pálá, nuže, ven s ní, lhářko malá. „Nelhu, ale chci vám říci, koráb odploul záhy z rána a s korábem mladý lodník, jejž jsem měla za milána, kormidlo on statně vede, dnes však – myslím – těžko jede.“ „V rozloučenou jsem mu tedy pěkných kvítků přichystala, na kormidlo, aby vzpomněl, pěkný věnec jsem mu dala, pěkný věnec – růže svěží, vždyť mně nejhloub srdce leží.“ 60 „A pak ještě políbení. Jedno jenom? to je málo. Více ovšem, a mé oko usedavě zaplakalo, plakalo i srdce tklivé, moře – to je nevrátivé.“ Aj, aj, děvče, ještě pláčeš? mlč, holenku, on se vrátí, pros za něho v San Giacomo, tam jsou velmi hodní svatí, jistě že jej mine zlota, jak lodníka CordiottaCondiotta.24) „Jistě, jistě, udělám to, San Giacomo mnoho zmůže, za to mu chci každodenně nejkrásnější nosit růže, snad ho pán bůh vésti ráčí. S bohem, pane, – mně je k pláči.“ – 61 III.
Dítě, tvoje líčko vadne jako vaše stará sláva, z vínku tvého, boubelatá, list po lístku opadává. Proč to? nechci vyzvídat, škoda, škoda nastokrát! Vaše nebe povždy krásné, celý rok v něm pučí růže, pamatuj však, mráz že krutý mžikem kvítko potřít může; kdo mu život můž’ zas dát? – škoda – škoda nastokrát! A když zvadne takým chladem, nestane se nikdy svěží; drahoušku, v tvém srdci snad už také zvadlá růže leží. Mlčíš? – Já se nechci ptát, škoda – škoda nastokrát! 62
Básně v knize Básně 2, 1:
  1. Na místě předmluvy.
  2. Touha po jihu.
  3. Moře – srdce.
  4. Kde ten zdroj?
  5. Příchod.
  6. Most lagunový.1)
  7. U Rivy.
  8. Večerní ticho.
  9. U hrobu malé Cornelie, dcerušky přítele mého G. z L.
  10. Hleď a jásej!
  11. Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona.
  12. Na piazettě.
  13. Na Molo.7)
  14. V paláci dožů.
  15. V zamyšlení.
  16. Elegie na moři.
  17. Na Campanile.
  18. Venecie za jitra.
  19. Noční plavba.
  20. Bledá paní.
  21. Stejný žal.
  22. Růže jsi –
  23. Venecie za večera.
  24. Pohled z Galerie.
  25. Torcello.
  26. Lido.17)
  27. Paralella.
  28. Verona.
  29. Padua.
  30. Při jezeře Garda.23)
  31. Žebračka.
  32. Květinářka.
  33. Insulánka.25)
  34. Co kdo chce!
  35. Facchin.26)
  36. Zamyšlená.
  37. Co jsem zač?
  38. Nebezpečný pohled.
  39. Magnet.
  40. Nuže!
  41. Uhodl jsem?
  42. Pomozte mi!
  43. Bujné srdéčko.
  44. Sen.
  45. Podivno!
  46. Rybář.
  47. Nevím věru –
  48. Samotná oliva.
  49. Rozdíl.
  50. Srovnání.
  51. Snad!
  52. S bohem!
  53. Doma.
  54. I. Tak zpívá lid, já mnohou kapku rosy
  55. II. O jak jsi krásna, budiž požehnána,
  56. III. Že miluješ? Vždyť k spatření tě není,
  57. IV. A kdyby život vše mi nazpět dával,
  58. V. Buď rád, buď rád, mne brzo pochovají,
  59. VI. Že musíme se rozloučit, mi děli,
  60. VII. I maloninká věc nás blažit může,
  61. VIII. Až někdy drahá přijdeš do nebe,
  62. IX. Láska jest víno, které kypí stále –
  63. X. Ach, kdeže najít léků, pomoci:
  64. XI. Kdybys mne býval vřele miloval,
  65. XII. Ty’s ukrutnější nežli bandita,
  66. XIII. Když jsem vás spatřil, uklonil jsem zrak,
  67. XIV. Já pozvu si dnes lásku k hostině:
  68. XV. Nechť po boji nás svatý mír zas blaží,
  69. XVI. Na lůžku leží ubohá má milá.
  70. XVII. Přál bych si brzo přijít do nebe,
  71. XVIII. Ach, jak to, dívko, možno tobě jen,
  72. XIX. Vy chcete, abych píseň zazpíval?
  73. XX. Jsem pobožný, leč když jsem tě zřel v bálu,
  74. XXI. Ten oheň, o němž denně pravíváte,
  75. XXII. Nuž kupte hocha, lacino ho dám,
  76. XXIII. Kdyby mé lůžko zlatohlav byl skvělý
  77. XXIV. Aj, což se divíte, mé zlaté děti,
  78. XXV. A kdybych do ráje dnes volán byl,
  79. XXVI. Ba vy jste zázrak, moje přespanilá,
  80. XXVII. Zde na svých ňadrech hlavince tvé stelu,
  81. XXVIII. Ach, já jsem do Říma až putoval,
  82. XXIX. Já na vás musím, zlatá, žalovat,
  83. XXX. V zpovědi páteru jsem žaloval,
  84. XXXI. A ptá-li se mne, od koho jsem as
  85. Zvučí moje mladé srdce –
  86. Ty’s drahá vlasti moje poesie –
  87. Vrstevníkům.
  88. Různých srdcí stejná přání.
  89. Čas.
  90. Odpočívej.
  91. Jak rád!
  92. Kruté časy.
  93. Tak dlouho!
  94. Buď volným.
  95. Činem v před!
  96. Bolestný čas.
  97. Ještě máme lesklé meče písní.
  98. Otec k dítkám.
  99. Jen chutě!
  100. Z plna, zvučně!
  101. Pak my zas!
  102. Kletba.
  103. O vlasti má!
  104. Češi s Moravany!
  105. 8. listopad 1620.
  106. Ach ty horo!
  107. Tvrdé spaní.
  108. V činu zdar.
  109. Čech neupustí!
  110. Osude, chcem hvězdu naši.
  111. Kdy?
  112. Nikdy!
  113. Přípitek vlasti.
  114. I. Chci k Tobě takým promluviti slovem,
  115. II. Když tak sedám samojedin v loubí,
  116. III. Už bílým stromky vypučely květem,
  117. IV. Že jsi kvítkem, jež svůj kalich skrývá,
  118. V. Zpívala a ňadra má se chvěla,
  119. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně
  120. VII. Ty jsi perla lesku posvátného,
  121. VIII. Ruku svou jsi na mou hlavu dala,
  122. IX. Tiše stála v kruhu dívek skvělém,
  123. X. Bože můj, jak šťastným jsem zas zcela,
  124. XI. Hrdý muž zde před Tebou se kloní,
  125. XII. Umíral jsem – tak se mi to zdálo,
  126. XIII. Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti