Pak my zas!

Adolf Heyduk

Má pověsť srdce stříbrné, jímž o zvon zlaté pravdy tluče, on jindy o nás zazníval, teď zní, ze množství srdcí puče, teď zní, že klesla naše sláva, že šlapána jsou naše práva, teď celým světem zní a zní jak teskný zvonek večerní. Byl čas, o žel, byl dávný čas, kde u nás kvetl pravý čin, v němž pravým otcem vlasti byl i nejslednější její syn. A teď, teď každý lidský stín chce šlapat naší slávy klín, leč navzdor všemu přijde čas, v němž zašlapem ty stíny zas.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

444. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  2. MATEŘSKÁ ŘEČ. (Karel Václav Rais)
  3. XXVI. Hudba sfer. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Bílá sobota. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Pěvcům. (Eliška Krásnohorská)
  6. Když poklesává víra v zázraky, (Jan Evangelista Nečas)
  7. ZNÍ ZVONY ZAS... (Karel Babánek)
  8. ZVONY. (Josef Václav Sládek)
  9. 19. (23. 5. 1916.) (Josef Kuchař)
  10. Zvony. (Rudolf Bort)