II. Když tak sedám samojedin v loubí,

Adolf Heyduk

Když tak sedám samojedin v loubí, tu se hlava k prsoum nakloní, v srdci mém to divně zazvoní a má ústa odychnou si z hloubi. Jak když svlačec zelenavý vroubí bujné větve staré jabloni, a ona, když rosu vyroní, tak se smutek s mojí duší snoubí. Tenkrát srdce podivně se chvěje, plno je, leč písně nezapěje, hlava moje klesá do ruky. Za slzou se slza v líce seje, v duši divná, divná touha věje, jsou to dětských časů dozvuky.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

215. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO LETECH. (Ludvík Lošťák)
  2. BÁJ LESA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  4. Písni. (Adolf Brabec)
  5. Je ticho kolem – (Xaver Dvořák)
  6. ANDANTE. (Karel Babánek)
  7. XIV. Když touha v písni vane k ní, (Gustav Pfleger Moravský)
  8. Kaple. (Adolf Heyduk)
  9. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  10. Tak mám tebe plnou duši. (Jaroslav Vrchlický)