XII. Umíral jsem – tak se mi to zdálo,

Adolf Heyduk

XII.
Umíral jsem – tak se mi to zdálo, Umíral jsem – tak se mi to zdálo,
kam jsem hleděl, jedin jsem byl všude, tiše chladly proudy krve rudé, srdce mé se zachvělo a stálo. – Aj, což duší drahých mám tak málo? aj, což srdci za útěchu zbude? – jedné, jedné nikdy nezabude, jejíž oko krásně druhdy plálo. – V paprsku, jenž vniká do mé síně, náhle zřel jsem sivých očí zář, očí Tvých to, v jejížto jsem klíně uslzelou skrýval svoji tvář, a před níž jsem v lásky klesal stíně, jako hříšník klesá před oltář. 162

Kniha Básně 2, 1 (1864)
Autor Adolf Heyduk