XII. Umíral jsem – tak se mi to zdálo,

Adolf Heyduk

Umíral jsem – tak se mi to zdálo, kam jsem hleděl, jedin jsem byl všude, tiše chladly proudy krve rudé, srdce mé se zachvělo a stálo. – Aj, což duší drahých mám tak málo? aj, což srdci za útěchu zbude? – jedné, jedné nikdy nezabude, jejíž oko krásně druhdy plálo. – V paprsku, jenž vniká do mé síně, náhle zřel jsem sivých očí zář, očí Tvých to, v jejížto jsem klíně uslzelou skrýval svoji tvář, a před níž jsem v lásky klesal stíně, jako hříšník klesá před oltář.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

897. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když své oči někdo zavřel, (Jan Neruda)
  2. MELANCHOLIK. (Otakar Auředníček)
  3. V BEZESNÉ NOCI. (Adolf Brabec)
  4. SLOKY SENTIMENTÁLNÍ. (Božena Benešová)
  5. 37. Vy, sladké oči zamčené, (Josef Kuchař)
  6. Já druhdy často v těžké dumy kles... (Adolf Heyduk)
  7. List ze srdce. (Alois Škampa)
  8. XIII. Co hledal jsem, to není v srdci tvém, (Antonín Macek)
  9. Minulost. (Boleslav L. Černý)
  10. XC THANATOS (František Zavřel)