Milostným písním na cestu.

Adolf Heyduk

Ten, který lásku svého srdce zpívá, věřte, že též svou ramen sílu cítí, že také čin krev bujnou mu rozchvívá, že v statnou pěsť též meč dovede vzíti. Toť pravý básník, svou když lásku pěje, zem rodnou věrně svěží sílou brání, ba že tu lásku v pohár skutků leje a pro svůj rod že rád se k hrobu sklání. I láska má též drahé vlasti patří, já dal bych cit svůj každé její hrudě, a vlastní krví psal bych pro ni, bratří, nejlepší báseň na posvátné půdě. – Nuž přijměte ty písně z hloubky citů, nechť malé jen, vždyť předce nejsou plané, jsou mnohé city v srdce mého skrytu, nezpívané, však bohdá dokázané.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

688. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stance. (Adolf Heyduk)
  2. Přes věcností věcné změny (Rudolf Mayer)
  3. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  4. XXIX. (Karel Sabina)
  5. Hrobka srdce mého. (Josef Burgerstein)
  6. Zase láska zazvučela (Adolf Heyduk)
  7. V. Máš pravdu. Mějme sílu! Zdrojem muky (Jaroslav Vrchlický)
  8. LXIV. Blaze tomu, jenžto se ubírá (František Jaroslav Kamenický)
  9. IX. SLOKY K SŇATKU. (Jaroslav Vrchlický)
  10. 84. Buď básník orlem, jenž vznáší k blankytu křídla, (František Sušil)